Součástí projektu je od dubna 2011 tzv. Focus skupina. Jedná se o skupinu vybraných vyučujících z různých typů škol a z různých měst a obcí. Zastoupeni jsou vyučující z jedenácti základních škol, sedmi gymnázií a čtyř středních škol. Školy se nacházejí jak ve velkých městech, tak v malých vesnicích.
Vyučující byli oslovováni na základě databáze Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze (VKC ŽMP). Jedná se převážně o skupinu zaangažovaných vyučujících. Focus skupina je tvořena dvěma regionálními částmi. VKC Praha komunikuje s českou Focus skupinou a VKC Brno s moravskou skupinou. Česká i moravská skupina čítá každá cca 10 vyučujících. V dubnu 2011 proběhla dvě půldenní setkání, jedno v Praze ve VKC a druhé v Brně ve VKC. Setkání probíhala obdobně. Jednalo se o řízenou debatu nad obsahem a cílem projektu „Naši nebo cizí?“ Židé v českém 20. století. Cílem setkání bylo jednak získat představu o tom, jak je dnes na různých typech škol pojímáno 20. století jako takové a samozřejmě i v souvislosti s židovskými dějinami a holocaustem, dále jak vyučující využívají možnosti dalšího vzdělávání a v neposlední řadě jaké možnosti a meze jim klade domovská škola.
Diskuzní blok byl rámován tezemi, které vyplývají z logického rámce projektu. Zde se můžete seznámit se základními výstupy:
1) 20. století je ve výuce opomíjené
Tato otázka nebyla na Focus skupině explicitně položena, celkové vyznění bylo, že čas tlačí a tudíž, aby se vše stihlo, musí se často brát učivo v rychlém sledu. Důraz je dle zaměření vyučujícího dáván jak na politické, tak na kulturní i každodenní dějiny. Obecně oblíbeným tématem jsou války a prostoru se mu dostává.
„Z 20. století děcka nejvíc baví války, 1. světová i 2. světová válka. I já to asi učím nejradši z toho 20. století. Moc děcka nebaví od 50. let do součastnosti, hlavně je nebaví politický vývoj. Když už ta druhá polovina 20. století, tak spíš jim to přiblížit přes kulturu, i třeba literaturu.. Propojujeme dějepis s literaturou, protože ty politický dějiny je fakt nebaví. Co je tedy baví, dojímá, to je holocaust, atentát na Heydricha, Terezín, o Lidicích, když se mluví. Navíc já s nima, co se týká kroužku, jezdím i do památníku Lidice nebo Terezína, takže oni to vidí na vlastní oči.
A myslím si, že ta kombinace kulturních dějin, politických dějin, každodennosti je nosná.“
Do druhé světové války je učivo tudíž relativně pokryté. Otázka ale samozřejmě zní: JAK. Poválečné dějiny – zde už bude situace horší, jak vzhledem k nedostatku času, tak vzhledem k političnosti dějin.
„Je to tak, že ta válka je dějepis a to po válce je politika. Je to ovlivněno i tím, kdo u nás na obci vládne, jestli tam je Komunistická strana nebo nějaká veřejná strana a docela se to v minulých letech vracelo i k nám do školy, že nám bylo třeba doporučeno něco stáhnout.“
Hodně zaznívalo, zejména od vyučujících na ZŠ, že k přiblížení souvislostí používají konkrétní příběhy.
2) Materiálová a metodická podpora pro 20. století je nedostatečná
Otázka je složitější. Vyučující jsou dílem zavaleni metodikami (ať už proaktivně nabízenými ze strany tvůrců, nebo aktivně vyhledávanými samotnými vyučujícími). Dílem ale stále mnoho metodik chybí a mnoho témat zůstává nepokryto. Popřípadě chybí kvalitně a efektivně zpracované metodiky šité školám na míru. Část učitelů má ale pořád pocit, že je metodik a materiálů málo.
Konkrétně chybí/je žádáno (obecně):
materiály do interaktivních tabulí (většina škol je jimi zásobena díky dotacím EU, nově vytvářené metodiky jsou ale stále dělány „postaru“)
Materiály k poválečným dějinám
mini portréty lidí
pracovní listy
videa kratší než 45 minut
„Mně třeba chybí dokumenty, který by byly třeba na 15-20 minut. Máme třeba film, ale je moc dlouhej. Opravdu potřebujeme krátký výstižný dokumenty kolem 20 minut, aby se to ještě dalo okomentovat.“
kompletně zpracované tematické bloky
Konkrétně chybí/je žádáno v případě židovských dějin:
kultura, zvyky a tradice, každodennost
poválečné židovské osudy (často se končí holocaustem a může to navodit dojem, že Židé dnes žijí jen v Izraeli)
příběhy Židů/Židovek – neobětí
příběhy konkrétních lidí a to i dětí
návaznost na regionální dějiny
návaznost na silná místa paměti
celkově vzato k holocaustu materiálu relativně mnoho, ale jinak nic, nicméně i stran holocaustu by hodně z nich uvítalo „průvodce“ po materiálové a metodické podpoře například ve formě webového rozcestníku
„Souhlas, materiálů mám ze seminářů také dost, ale zorientovat se v tom, udělat si z toho těch pár RVP témat. Člověk by ty materiály rád využíval.“
3) O židovských dějinách (popřípadě o dějinách menšin) se mnoho neučí – zůstavají skryté, popřípadě se o nich učí izolovaně
Vzhledem k tomu, že nejčastěji zmiňovaným tématem ve vztahu k židovským obyvatelům českých zemí je holocaust, tak rovina Žid – Židovka = oběť převládá. Vyučující na základě toho poptávají jiné příběhy, příběhy, kde židovské obyvatelstvo není v roli oběti.
4) Je „přeholocaustováno“
Většina vyučujících ráda učí o holocaustu, mají s tím dobré zkušenosti, nicméně se shodují, že materiálů a metodik k tomuto tématu je dost a poptávají i jiná témata. Nicméně pro většinu z nich je to stále „gró“. Což má v mnohém logiku – návaznost na problematiku rasismu, demokracie, totality, antisemitismu etc. Nicméně pro část z nich se židovské dějiny téměř rovnají holocaustu.
„(…) já se přiznám, že za tu dobu, co učím, je ve škole přeholocaustováno. Tuhle zkušenost mám nejen od svých žáků, kteří začínají mít pocit, že Žid rovná se plynová komora. Oni toho maj už docela dost, takže když se potom mluví o Petschkovi a jeho severočeským uhelným revíru, tak koukaj a jsou překvapený, že i tohle je. Takže razím, čím míň, tím to má větší efekt. Takže třeba i jinak: jak je možný, že taková kultura jako byli Němci, mohli tohle spustit.“
„(…) o holocaustu je plno filmů, dokumentů, který by se třeba dali sestříhat, ale o Židech jako takových není nic. To mi chybí.“
„Kromě na holocaust prakticky nic není. Čili kdyby se třeba o Židech 19. století vytvořilo něco, co je dneska pro holocaust, tak se to samozřejmě může upravovat. Kdyby se například udělalo něco takového na české židovské podnikatele, průmyslníky, významné osobnosti…asi to nebude tak atraktivní, není to druhá světová válka.. Určitě by to ale byl počin, od kterého by se dalo odrazit.“
