Využití videozáznamů svědectví pamětníků

Stáhnout v DOC

„…jenom čísla, jenom čísla… A já si říkala: Až já tu jednou nebudu, kdo si vzpomene…?“

Margita Kárná¹

 Klíčové otázky

• Co se můžeme dozvědět o člověku a historii z vyprávění jednotlivých lidí? Co v takovém vyprávění může chybět a co naopak nenajdeme nikde jinde?
• Co a jak si pamatujeme z toho, co jsme zažili? Čím je to ovlivněno? A co z toho, co si pamatujeme, vyprávíme?
• Jak je naše vyprávění o minulosti ovlivněno současností a událostmi, které se staly od doby vyprávěného okamžiku? Jak je ovlivněno tím, kdo vyprávění naslouchá a kdo klade otázky?
• Jaké informace jsou důležité pro pochopení historie? Kde je můžeme získat?

 Úvodní text

Posloucháme-li svědectví pamětníků, v případě této metodiky zachycená na videozáznamech, otvírají se nám často neznámé, osobité stránky a detaily minulosti, která je skrze vyprávění zpřítomněna. Zároveň je ale ovlivněna přítomností a jedinečností osobnosti vypravěče. Dozvídáme se informace, které obvykle v učebnicích dějepisu nenacházíme, informace, z nichž mnohé jsou zakódovány ve způsobu vyprávění, ve volbě slov, v neverbálních projevech vypravěče.

Ve videozáznamech zpřístupněných v rámci projektu Naši nebo cizí? je možné sledovat vzpomínky na období od konce první světové války až téměř po současnost, vzpomínky dotýkající se mnoha míst a témat jako holocaust, emigrace a vyhnání lidí z jejich domovů, různé podoby židovské identity, (ne)uvědomování si aktuálního nebezpečí, protižidovská opatření a jejich dopad na běžný život lidí, pomoc a solidarita, uchování památky na zahynuvší, výchova dětí a mládeže v extrémních podmínkách, odboj, (ne) naslouchání svědectvím pamětníků v různých dobách ad. Kromě těchto témat nám svědectví umožňují se zamýšlet nad tím, co si každý z nás pamatuje a proč, o čem mluví a o čem mlčí, jak historické i životní události interpretuje a co všechno nás k tomu vede a jak a proč se to vše může měnit v čase. Na základě těchto úvah pak můžeme přemýšlet o tom, jak s takovými zdroji informací mohou historici a lidé, kteří se snaží poznat minulost, zacházet.

 Pracovní materiál č. 1

Výpovědi pamětníků z Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation, zpracované a připravené k využití ve výuce. Jednotlivá videa v rozsahu cca 5 minut jsou rozdělena tématicky do pěti kapitol: Židovské identity mezi vírou a národem; Antisemitismus v moderních českých dějinách; Doma na cestě? Migrace a uprchlíci; Holocaust a lidské chování; Paměť. Podle uvážení učitele je možné video využít samostatně či videa seskupit podle navržených kapitol nebo jinak vybraných kritérií.

Všechna videa nahraná na kanále Naši nebo cizí? Židé v českém 20. století na youtube.com nebo na projektovém webu.

 Pracovní materiál č. 2

1. Minulost nemůže být zachycena ve své čisté formě, nýbrž je vždy viděna z perspektivy současnosti.
2. Ačkoliv si pouze jednotlivci pamatují v doslovném, fyzickém smyslu, jsou to sociální skupiny, které určují, co je ‚pamětihodné‘ a také, jak to bude zapamatováno.
3. Paměť je výběrová a vypravěč příběh vypráví tak, aby zachoval integritu své osobnosti.
4. Každé vyprávění je subjektivní. Úhel pohledu, z něhož svědek událost pozoroval, mohl být podstatně odlišný od postavení jiného svědka.
5. Jedno svědectví je zajímavé, ale nepřesvědčivé, dvě souběžná svědectví jsou podnětem k zamyšlení, deset souběžných svědectví je důkaz. (Jehuda Bauer)
6. Vyprávění pamětníka v první řadě umožňuje personalizaci „velké historie“ a ztotožnění s konkrétním člověkem – historická témata ztrácejí abstraktní charakter „kapitol z učebnice“ a stávají se čímsi skutečným, lépe představitelným, srozumitelným. Často díky tomu mizí stereotypy, které s sebou ustálené interpretace historie přinášejí – černobílé chápání politických témat a kontroverzí, zjednodušující vysvětlení významných historických událostí a motivů jejich aktérů.
7. Lidská paměť není fotoaparát nebo počítač. Vzpomínání není „cestováním ve stroji času“ zpět do minulosti.²

Metodické materiály

• Časová dotace: 45 minut, doporučujeme vyučujícím upravit citlivě metodický postup podle schopností žáků, podle konkrétního výběru videozáznamu a podle vlastních pedagogických zkušeností. Doporučujeme také použití videozáznamu doplnit dalšími materiály, které žákům poskytnou patřičný kontext k vyprávěnému příběhu.
• Způsob práce: video, skupinová práce, individuální práce
• Zařazení lekce: lekce je vhodná pro práci na dosažení očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Člověk a společnost, včetně rozvíjení vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot ve většině průřezových témat všech druhů škol druhého a třetího stupně
• Klíčová slova: paměť, pamětník, svědectví, rozhovor, vyprávění, orální historie

1. Uveďte lekci informací o tom, že se studenti budou dívat na část videozáznamu svědectví pamětníka a že jejich úkolem během lekce bude zamyšlení nejen nad konkrétními prožitky a zkušenostmi pamětníka a jejich historickými okolnostmi, nýbrž také nad obsahem uvedeným v klíčových otázkách: Co se můžeme dozvědět o člověku a historii z vyprávění jednotlivých lidí? Co v takovém vyprávění může chybět a co naopak nenajdeme nikde jinde? Co a jak si pamatujeme z toho, co jsme zažili? Čím je to ovlivněno? A co z toho, co si pamatujeme, vyprávíme? Jak je naše vyprávění o minulosti ovlivněno současností a událostmi, které se staly od doby vyprávěného okamžiku? Jak je ovlivněno tím, kdo vyprávění naslouchá a kdo klade otázky? Jaké informace jsou důležité pro pochopení historie? Kde je můžeme získat? Pokud uznáte za vhodné, před shlédnutím videa poskytněte studentům kontext událostí, o kterých pamětník hovoří.
2. Pusťte studentům vybrané video (viz Pracovní materiál č. 1). Sdělte jim, že video uvidí dvakrát. Poprvé je úkolem každého studenta si poznamenat následující věci:
   • jedna věc, která mne ve vyprávění nejvíce překvapila
   • jedna věc, které jsem nerozuměl(a)
   • zmíněné pojmy, které neznám
   • období, o kterých pamětník hovoří
3. Po prvním shlédnutí dejte studentům čas se nad úkolem zamyslet a potom je vyzvěte, ať se se třídou podělí o své postřehy. Zmíněné pojmy a nejasnosti vysvětlete. Zeptejte se také žáků, kdy pamětník mluví o pocitech a kdy o faktech a jak toto lze rozlišit.
4. Pusťte studentům film podruhé. Nyní má každý student za úkol si představit, že rozhovor sám vede a zpracovává. Má si poznamenat na papír následující:
   • Vymyslet nejméně 3 otázky, které by pamětníkovi rád položil (v kontextu toho, o čem mluví), kdyby měl tu možnost.
   • Vybrat z výpovědi pamětníka jednu větu či skupinu slov, která podle něj charakterizuje vyprávění a která by mohla fungovat jako název rozhovoru s pamětníkem (např. pokud by ho někdo otiskl v novinách), příp. vybrat klíčová/zajímavá slova z vyprávění.
5. Studenti nyní utvoří skupiny (po cca 3 – 4) a sdílejí mezi sebou to, co si poznamenali v předchozím úkolu. Posléze mohou zástupci skupin shrnout nejzajímavější body diskuse ve skupině.
6. Dejte studentům do skupin Pracovní materiál č. 2. Studenti se ve skupinách seznámí s výroky zde uvedenými a vyberou si dva, které jim připadají nejzajímavější, a společně přemýšlejí, jak se vztahují ke shlédnutému svědectví. Poté studenti mohou své myšlenky vztahující se k jednomu z výroků sdílet se studenty z ostatních skupin.
7. Na závěr promítněte nebo jinak zprostředkujte studentům klíčové otázky a vyzvěte je, ať se nad nimi každý sám zamyslí (své myšlenky si studenti mohou zapisovat), a to zejména s ohledem na shlédnuté svědectví. Dejte studentům prostor se k otázkám vyjádřit, pokud to budou vyžadovat.

Doplňková aktivita: Před bodem 6. Metodické části se studenti ve skupinách mohou zamyslet nad tím, co si oni sami pamatují z prvního dne ve škole, na které nyní studují. Jaké detaily si pamatují? Jak se jejich vzpomínky liší od vzpomínek jejich spolužáků? Jakými vnějšími i vnitřními příčinami jsou jejich vzpomínky ovlivněny? Poté následuje bod 6.