Kde jste se dozvěděla o našem projektu?
Na základě dlouhodobé spolupráce naší školy se Vzdělávacím a kulturním centrem Židovského muzea v Praze, pobočkou v Brně, jsem byla oslovena s nabídkou účasti na tomto projektu. Zaujal mne tím, že jsem byla nejprve pozvána na sezení tzv. Focus skupiny, kde se setkali učitelé základních i středních škol za účelem zmapování situace, jakým způsobem probíhá výuka židovských dějin na základních a středních školách.
Přišel Vám nápad pozvat učitele na sezení Focus skupiny jako dobrý?
Ano. Myslím, že není příliš obvyklé chtít znát názor účastníků projektu ještě před jeho zahájením. Oslovila mne tvůrčí atmosféra setkání s ostatními učiteli z různých typů škol, možnost využití plánovaných metodik „šitých na míru“, a určitě jsem také viděla možnost využití získaných materiálů pro výuku regionální výchovy, kterou nabízíme našim žákům jako volitelný předmět.
Zdá se Vám, že materiálů k výuce židovské tematiky, potažmo holocaustu, je k dispozici dostatek?
I na základě informací od svých kolegů dějepisářů vím, že k problematice holocaustu je k dispozici materiálů dostatečné množství. Projekt Naši nebo cizí se snaží o zasazení židovské tematiky do dějin obecně a nevyčleňuje ji jako samostatnou kapitolu. S kolegy z Focus skupiny jsme se shodli na tom, že představa Žid rovná se oběť jednoznačně převládá.
Stali jste se tzv. „pilotní školou“. Co Vám to přináší?
Především komunikaci s ostatními školami, vzájemnou výměnu zkušeností a příklady dobré praxe.
Můžete být konkrétní?
Tak třeba možnost otevření naší školy… V rámci budování školy jako komunitního centra se chceme stát společenským centrem, pořádáme akce, které jsou otevřené všem skupinám obyvatel, organizujeme DVPP pro pedagogy okresu Brno-venkov, zájmové útvary pro děti a pronájmy pro dospělé jsou samozřejmostí, s úspěchem jsme vyzkoušeli „kavárnu pro rodiče“… V rámci projektu Naši nebo cizí se můžeme stát regionálním centrem a právě toto partnerství je v souladu s vizí naší školy. Přednášek a seminářů se zúčastní žáci i dospělí celého regionu.
V této době, kdy spolu hovoříme, je již hotový první balíček s novými metodikami. Vznikl workshop Ghetto Lodž a metodiky Protižidovské zákony a nařízení, Obtížné cizinky, Nebezpečné obrázky. Lze už je nějak zhodnotit?
Metodiky podporují využívání aktivizačních metod ve výuce, jsou tematicky integrovaně pojaté. Rozvíjí mezipředmětové vztahy zejména v předmětech – dějepis, výchova k občanství, český jazyk a literatura. Promítají se v nich přímé životní zkušenosti, skutečné příběhy – ty jsou pro děti více motivující, mohou si představit konkrétní osobu, využívají se netradiční aktivity – například vzpomínky pamětníků… Jako vyučující výchovy k občanství oceňuji především začlenění tématu předsudky – stereotypy – antisemitismus, problém uprchlíků. Nebezpečné obrázky pomáhají dětem rozlišit, kdo je pro společnost nebezpečný, setkají se s pojmy občanská společnost, veřejné mínění, lidská práva.
S jak starými dětmi jste pracovala? A jak se dětem pracovalo s novými materiály?
Já konkrétně jsem pracovala s osmými a devátými třídami. Pro tuto věkovou skupinu není tato problematika nová. Setkali se s ní v rámci vzdělávací oblasti Člověk a společnost, Jazyk a jazyková výchova. A v posledních letech se také u nás ve škole vystřídaly tři putovní výstavy: Anna Franková – odkaz pro současnost, Příběh dětí – kresby dětí z terezínského ghetta, Děvčata z pokoje č. 28, L410, Terezín.
Na základní škole narážíme na chyby v prezentaci. Mám na mysli zejména chyby v přednesu, vystupování – tréma, nervozita, mluvení „do tabule“, ruce v kapsách, nečitelnost vlastního textu, ve všech ročnících děti překračují čas na vystoupení, často se věnují „nepodstatným maličkostem“ a chybí jim čas v závěru. A právě tohle zpracování metodik umožňuje práci s interaktivní tabulí, zařazení problémového vyučování, které vede žáky k prezentaci výsledků práce, umožňuje rozvoj argumentace, komunikace, zkrátka děti se více zapojí do vyučování.
A jak všichni víme, učit se nezávisle a samostatně myslet, rozhodovat se a jednat, je obtížné nejen pro děti.
Vím, že chystáte na květen v rámci tohoto projektu tematickou akci…
K výročí Jom ha šoa připravujeme celodenní projektový den nejen pro žáky naší školy, ale také pro veřejnost.
Jak bude tento den ve Vaší škole vypadat?
Dopoledne bychom chtěli zprostředkovat žákům zapojeným v projektu nejen přednášku místního historika, ale také setkání s pamětníkem, který prošel zkušeností věznění v koncentračním táboře. V odpoledních hodinách nabídneme v kulturním centru obdobu tohoto programu široké veřejnosti. Součástí projektového dne by se měla stát i výstava Historie židovské obce v Ivančicích. Vše se zájemci dozví na našich webových stránkách www.zsorechov.cz.
Jak vidíte budoucnost tohoto projektu?
Základem udržitelnosti každého projektu je „motivovaný učitel“. Bez něj zůstanou metodiky pouze na papíře…
Děkuji za rozhovor.
J. Králová, pracovnice pro přímou spolupráci se školami v projektu Naši nebo cizí? Židé v českém 20. století
