Z velkého tematického celku Náboženství se v rámci našeho projektu věnujeme těm dílčím tématům, o kterých jsme přesvědčeni, že nabízí prostor k dosažení projektových cílů – tedy:
- usnadnit naplňování očekávaných výstupů ve školním dějepisu ve vztahu k dějinám 20. století (C1),
- změnit náhled na dějiny a soužití Židů, Čechů a dalších etnických skupin (C2),
- podpořit porozumění mezi lidmi s odlišným náboženským vyznáním, barvou pleti a původu a přispět tak k vytvoření tolerantní občanské společnosti citlivé na projevy bezpráví, rasismu a xenofobie (C3).
Co specifického se v takto popsaném kontextu můžeme naučit?
Vztah českých Židů k židovství má různé podoby. V této souvislosti lze poukázat na tři roviny: identifikace s židovstvím na kulturní rovině, identifikace s židovstvím na náboženské rovině, identifikace s židovstvím na etnické rovině. Tyto roviny se samozřejmě mohou prolínat nebo se vůči sobě vymezovat. Z toho je zřejmé, že nelze mluvit o jednotné židovské identitě. Na otázku, kdo je Žid, tedy neexistuje jediná univerzální odpověď, jelikož není jediné obecně přijímané kritérium židovství.
Židovská identita není určovaná pouze zevnitř, ale je určovaná i vnější nežidovskou společností, která na základě různých kritérií identifikovala toho kterého člověka jako „Žida“, z čehož pro něj mohly vyvstávat různé důsledky. Je obecně známo, že ty byly fatální v období nacismu, ale už o něco méně se ví, že měly často závažný dopad na lidské osudy i v období komunistické totality.
V období po roce 1948 byli Židé státní mocí všemi možnými způsoby perzekuováni, ať už kvůli svému židovskému původu či vzhledem k účasti na kulturních a náboženských aktivitách Židovské obce. Avšak ani za nacismu ani za komunismu nebyli Židé pouhou pasivní obětí, ale aktivně usilovali o zachovávání a rozvoj židovské kultury v těchto nelehkých podmínkách.
Negativního vztahu ze strany státní moci nezůstaly ušetřeny ani židovské památky, které na mnohých místech zbyly jako jediná připomínka kdysi existujících židovských obcí. Synagogy a židovské hřbitovy byly nechávány napospas zubu času, v některých případech dokonce svévolně ničeny. Právě na příkladu záporného vztahu komunistického režimu k židovským památkám lze ukázat hodnotový systém ignorující historickou paměť vztahující se ke skupinám, které z různých důvodů nevyhovovaly oficiální ideologii komunistického režimu.
Vztah Židů k jednotlivým rovinám židovství a následkům, které tento vztah přinášel, nabízí řadu konkrétních příkladů pro popis způsobu života a chování v nedemokratických společnostech, jak je to požadováno v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (C1).
Zároveň nám toto téma nabízí prostor k porozumění tomu, jak se vytváří identita a jak fungoval a funguje vztah většinové společnosti k menšinám (C2).
