Z velkého tematického celku Paměť se v rámci našeho projektu věnujeme těm dílčím tématům, o kterých jsme přesvědčeni, že nabízí prostor k dosažení projektových cílů – tedy:
- usnadnit naplňování očekávaných výstupů v dějepisu ve vztahu k dějinám 20. století (C1),
- změnit náhled na dějiny a soužití Židů, Čechů a dalších etnických skupin (C2),
- podpořit porozumění mezi lidmi s odlišným náboženským vyznáním, barvou pleti a původu a přispět tak k vytvoření tolerantní občanské společnosti citlivé na projevy bezpráví, rasismu a xenofobie (C3).
Co specifického se v takto popsaném kontextu můžeme naučit?
Historická paměť, připomínání a přepisování minulosti je významnou a nezbytnou součástí formování individuálních i kolektivních identit. Paměť holocaustu, jež byla po dlouhou dobu považována za něco marginálního, je nyní považována za významnou součást našeho symbolického historického rozcestníku, naší orientace ve světě kolem nás. Schopnost třídit významné události našich (českých i světových, židovských i nežidovských) dějin nám také pomáhá odpovědět na otázky, kdo jsme a jaké hodnoty zastáváme.
Historická paměť není dopředu a navždy pevně dána. Naopak, význam historických událostí je nacházen v diskusi a někdy i v konkurenci různých paměťových projektů. Významnou roli v procesu utváření a přetváření historické paměti hrají škola a média.
Interpretace dějin je otevřený proces a každá generace a i každý z nás si může historické události nově interpretovat a přepisovat. To se týká i paměti holocaustu – též hrůzné události genocidy Židů, Romů a dalších skupin za druhé světové války jsou historiky i laiky doplňovány a nově interpretovány. Naopak tzv. popírání holocaustu se od otevřené diskuse o významu historických událostí odlišuje tím, že pracuje s představou světového židovského spiknutí a pod záminkou „diskuse“ pouze usiluje o šíření antisemitismu a rasismu.
Chceme podporovat aktivní formy připomínání holocaustu a dalších událostí, při nichž účastníci vyjadřují svůj postoj a promýšlejí historické dědictví 20. století a jeho relevanci pro současnost. Zároveň ale neomezujeme téma paměti pouze na genocidu Židů za druhé světové války.
Za velmi významné považujeme naslouchat pamětníkům a hovořit s nimi. Zároveň usilujeme o to, aby jejich svědectví, v podobě orální historie i jiné, byla využívána ve školách. Zamýšlíme se nad tím, jak se paměť holocaustu promění, až stále méně očitých svědků bude naživu či schopno s námi své životní zkušenosti sdílet. Zároveň si klademe za cíl naučit studenty porozumět a kriticky analyzovat prameny různého charakteru – texty, fotografie či svědectví pamětníků, stejně jako jejich různé interpretace.
