Z velkého tematického celku Předsudky, stereotypy, antisemitismus se v rámci našeho projektu věnujeme těm dílčím tématům, o kterých jsme přesvědčeni, že nabízí prostor k dosažení projektových cílů – tedy:
- usnadnit naplňování očekávaných výstupů ve školním dějepisu ve vztahu k dějinám 20. století (C1),
- změnit náhled na dějiny a soužití Židů, Čechů a dalších etnických skupin (C2),
- podpořit porozumění mezi lidmi s odlišným náboženským vyznáním, barvou pleti a původu a přispět tak k vytvoření tolerantní občanské společnosti citlivé na projevy bezpráví, rasismu a xenofobie (C3).
Co specifického se v takto popsaném kontextu můžeme naučit?
Soužití Židů a křesťanů v evropských zemích (se zaměřením na území habsburské monarchie) se v průběhu doby formovalo a Židé byli často vystavováni omezením a příkořím (jak ze strany vrchních představitelů moci církevní, tak ze strany představitelů moci světské). Požadavky na vyloučení Židů z národní společnosti, jejich izolaci a omezení jejich práv a svobod byly vznášeny i ve druhé polovině 19. století ze strany evropských antisemitů. O úplnou izolaci Židů usilovali i nacisté prostřednictvím vydávání a uplatňování Norimberských zákonů v Protektorátu Čechy a Morava.
Ani v moderní době, a to i přesto, že byli již zcela rovnoprávnými občany monarchie, nebyli Židé v českých zemích ušetřeni projevů protižidovské nenávisti a byli ze strany svých spoluobčanů vnímáni optikou vystavěnou na negativně laděných předsudcích a stereotypech. Moderní antisemitismus byl také významný fenomén české politiky. Každopádně kromě těch, kteří se svým nepřátelstvím vůči Židům pyšnili, objevili se i tací, kteří neváhali a vystoupili na obranu židovského obyvatelstva.
Do specifické situace se po podepsání Mnichovské dohody dostali českoslovenští Židé žijící v Sudetech. Nejprve byli coby lidé nespadající na základě Norimberských zákonů do kategorie říšských občanů vyhnáni (zbaveni možnosti přestěhovat se i s veškerým svým majetkem) a nakonec byli nuceni žít jako uprchlíci v zemi nikoho mezi hranicemi dvou států, protože ani jeden z nich za ně nechtěl převzít zodpovědnost.
Ani posledních padesát let neposkytlo mnohým z obyvatel českých zemí židovského původu klid, neumožnilo jim svobodně rozvíjet svoji kulturu, náboženství, identitu. Mnozí byli pouze na základě svého židovství uvězněni, penzionováni a sledováni, jiní pro svůj židovský původ přišli o zaměstnání a nebylo jim umožněno se o práci ucházet jinde.
Antisemitismus je stále aktuální záležitostí, což je patrné nejenom z mnoha obrázků zprostředkovávaných médii, na nichž jsou zachyceny poničené náhrobní kameny na židovských hřbitovech a památníky obětem holocaustu, ale také z internetových diskusí nad současnými událostmi týkajícími se Židů nebo státu Izraele, článků vycházejících v novinách a jiných periodicích. Mimo to se téma současného antisemitismu dá ukázat na příkladu existence fenoménu, který se všemožným, rádoby vědeckým (pod nálepkou historického revisionismu), či otevřeně nevědeckým způsobem snaží dokázat, že holocaust není výjimečnou záležitostí a že nebyl tak rozsáhlý a zničující, jak tvrdí Židé, ba právě naopak. Zpochybňováním historicity jedné z největších genocid v dějinách lidstva na základě představy, že Židé používají holocaust jako jeden z hlavních nástrojů manipulace ve společnosti, popírači holocaustu přispívají k masivnímu šíření antisemitských myšlenek v dnešním světě.
S využitím nosných myšlenek tematického celku Předsudky, stereotypy a antisemitismus můžeme žákům nabídnout řadu historických příkladů, proč je antisemitismus nepřijatelný z hlediska lidských práv, a že ve svých nejhorších podobách může vést až ke genocidě. (C1).
Vybraná dílčí témata tohoto celku mají potenciál poukázat na skutečnost, že soužití Čechů a Židů v moderních dějinách nebylo bez konfliktů. (C2)
Kritické porozumění předsudkům, stereotypům a antisemitismu zase otevírá šanci k budování společnosti, která bude k možným následkům popsaných jevů obezřetnější. (C3).
