Z velkého tematického celku Uprchlíci se v rámci našeho projektu věnujeme těm dílčím tématům, o kterých jsme přesvědčeni, že nabízí prostor k dosažení projektových cílů – tedy:
- usnadnit naplňování očekávaných výstupů ve školním dějepisu ve vztahu k dějinám 20. století (C1),
- změnit náhled na dějiny a soužití Židů, Čechů a dalších etnických skupin (C2),
- podpořit porozumění mezi lidmi s odlišným náboženským vyznáním, barvou pleti a původu a přispět tak k vytvoření tolerantní občanské společnosti citlivé na projevy bezpráví, rasismu a xenofobie (C3).
Co specifického se v takto popsaném kontextu můžeme naučit?
V průběhu staletí docházelo na našem území k různým migračním vlnám a kulturním prolínáním. Výjimku netvořilo ani století dvacáté.
Během první světové války k nám přišla početná skupina haličských Židů, jejichž odlišnost byla často patrná na první pohled. Tito lidé byli konfrontováni nejen s nežidovskou většinovou společností, ale i s asimilovaným židovským obyvatelstvem. Konfrontace s sebou přinášela řadu výzev a problémů.
Velká uprchlická vlna ovlivnila obyvatele židovské národnosti především v třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Ať už ty, kteří emigrovali z území Československa, tak ty, kteří na tomto území naopak na krátkou dobu azyl našli. Do Československa přicházeli uprchlíci zejména z nacistického Německa a Rakouska a následně i Židé z oblasti Sudet.
Židovští uprchlíci museli nejprve překonat mnohé překážky, než se jim útěk vůbec podařil. Poté, co byli vrženi do nového prostředí, zažívali nejistotu, kterou zažívá každý, přicházející bez znalosti jazyka a odlišných kulturních zvyklostí. Byli zcela závislí na politické zvůli států, do kterých přicházeli, a na jednání jeho úřadů. Přicházeli často bez jakýchkoli prostředků a byli tedy odkázáni na pomoc druhých.
Důležitou kapitolou těchto dějin je rozhodnutí Československa uzavřít v roce 1938 hranice židovským uprchlíkům z Rakouska (stejně jako předchozí opatření, jejichž cílem bylo zabránit emigraci Židů do Československa nebo jejich delšímu pobytu zde) a také nárůst antisemitismu v průběhu 30. let namířený proti nově příchozím.
V období po druhé světové válce se Československo stává tranzitní zemí pro Židy odcházející z východní Evropy do Palestiny (Izraele). V Československu nacházejí domov Židé z Podkarpatské Rusi.
Za připomínku jistě také stojí i odchody českých Židů do Izraele v období mezi lety 1948 a 1989.
Z načrtnutých témat je zřejmé, že „Uprchlíci“ jsou konkrétním důkazem toho, že Čechy a Češi nejsou svým původem etnicky homogenní a od Praotce Čecha nežijí v naší kotlině sami. (C2)
Problematika uprchlíků je v dnešním, válkami a nepokoji zmítaném světě stále velmi aktuální. Velké množství uprchlíků míří na Západ v očekávání, že zde naleznou po strastech, které museli překonat, vřelé přijetí, stabilitu, případně možnost vést obyčejný život. Západní země, mezi něž lze počítat i Českou republiku, se tak musejí zabývat otázkou imigrace. Vzdělání by proto mělo přispět k diskusi o příčinách, které způsobují imigraci, věnovat se tomu, jak si lidé vytvářejí představy o imigrantech, žadatelích o azyl, uprchlících i tomu, z čeho a proč vzniká strach z cizinců (C3).
Na příkladech z dějin Uprchlíků v našem 20. století budeme proto ukazovat, jak důležitý je rozhodný a chápavý postoj demokratických států vůči uprchlíkům a jaké klady a nedostatky v sobě v tomto ohledu nesly a stále někdy i nesou demokratické systémy evropských zemí. Na konkrétních případech bychom rádi ilustrovali, že uprchlická politika se často řídí jinými principy, než jsou humanistické ideály. (C1).
